Držení těla (postura) z pohledu fyzioterapie
Obecné pojednání o držení těla. Jak má vypadat ideální držení? Co všechno posturu ovlivňuje? Hodnocení? Léčba?
Ideální vzpřímený postoj je různými autory charakterizován rozdílně. Obecně se popisuje jako stav, kdy páteř vytváří přirozené esovité prohnutí, jednotlivé části těla jsou udržovány v gravitačním poli nad sebou, posturální svaly jsou v minimálním napětí a optimální synergii, vektory působení sil směřují při stoji do oporné báze a tělo nemá přílišnou spotřebu energie. (Molnárová, 2009)
Držení těla je dáno staven periferií a centrální nervové soustavy. Odvíjí se od tělesného a psychického stavu jedince a je značně individuální.
Správné držení těla akceptuje anatomické dispozice. Páteř by měla být fyziologicky zakřivena, hlava v napřímeném postavení, lopatky nevyčnívají od hrudního koše, ruce volně podél těla. Páteř nevybočuje ve frontální rovině, ani se nerotuje. Dolní končetiny jsou v ideálním případě symetrické, kolena a kyčle při stoji extendované, pánev v neutrální poloze. (Rychlíková, 2016)
Faktory ovlivňující držení těla:
- Psychický stav
- Zdravotní stav
- Genetická predispozice
- Nadváha a obezita
- Fyzická inaktivita
- Stav pohybového systému
- Předchozí úrazy ovlivňující pohybový systém
- Stárnutí organismu
- Dlouhodobá jednostranná zátěž
- Nesprávné cvičení
- Špatné pohybové stereotypy
(Levitová, Hošková 2015).
Vadné držení těla
Jedná se o velmi aktuální problematiku, často spojovanou i s bolestí. Všeobecně u populace platí, že pohybové aktivity ubývá, není rovnoměrně rozdělena do celého dne a už vůbec není pestrá. Lidé často tráví většinu dne v sedě. Přirozeně tak ubývá proprioceptivní stimulace a důsledkem toho i stimulace centrální nervové soustavy. Patologické pohybové stereotypy se s postupem času prohlubují a vznikají svalové dysbalance. Vzniklé funkční poruchy v důsledku těchto dějů se dají ovlivnit cvičením.
Vadné držení těla můžeme dle klinického obrazu rozlišit na několik typů. Konkrétně rozeznáváme: hyperkyfózu hrudní páteře, hyperlordózu bederní páteře, chabé držení těla, plochá záda, kyfolordotické držení a skoliotické držení. (Molnárová, 2009)
Hodnocení držení těla
Ve většině případů se držení těla hodnotí na základě klinického vyšetření přímo na pracovišti. K vyšetření držení těla (zejména u dětí) můžeme použít test podle Matthiase, kdy pacient předpaží do 90 stupňů a vydrží v poloze 30 s. Postoj by se neměl výrazně změnit. Pokud se hrudník zaklání, ramena jdou dopředu a nahoru, břicho prominuje, jedná se o vadné držení. (Haladová, 2011)
Léčba vadného držení těla
Terapeutické metody obvykle volí rehabilitační pracovník dle vlastního uvážení, s ohledem na individuální schopnosti a stav pacienta. Vhodná je např. Dynamická neuromuskulární stabilizace, s důrazem na nácvik bráničního dýchání. Vojtova metoda reflexní lokomoce může při správném využití rovněž přispět nápravě. Zde se terapeut opírá o znalosti vývojové kineziologie a přes stimulaci reflexních zón navozuje žádoucí reakce. Senzomotorická stimulace ovlivňuje držení těla přes proprioceptory, cvičení na labilních plochách a edukací hybných stereotypů převážně dolních končetin. Pro některé případy je vhodná také metoda Proprioceptivní neuromuskulární facilitace. Mezi další terapeutické metody patří: koncept metody R. Brunkowové, Brüggerův koncept, léčebná metoda Neurac s využitím zařízení Redcord, metoda Schrottové, Klappovo lezení, Spirální stabilizace páteře a další. Doplňkem mohou být mobilizační techniky, techniky měkkých tkání, trakce či terapie spoušťových bodů. Své využití má i jednoduché posilovací a protahovací cvičení. (Kolář, 2009; Spirální stabilizace páteře, 2013)
