Jaký sport je nejzdravější?

Jaký sport je nejzdravější?

Po cestě autem z Krkonoš do Prahy mě napadla otázka. Jaký sport je nejlepší z hlediska zdraví? Lze vůbec vybrat sport, který je zdravý, riziko zranění je nízké, není jednostranný a nepodporuje tak tvorbu svalových dysbalancí?

Uvažoval jsem následovně.

Riziko vážných zranění roste s rychlostí, kterou se sportovec pohybuje. Při jízdě na kole je riziko vážného zranění způsobené pádem větší, než při standardní chůzi. Při jízdě na lyžích je riziko ošklivého pádu větší, než při běhu. Při jízdě na skateboardu nebo in-linech je opět riziko větší, než např. při józe. Prvním aspektem je tedy dosažená rychlost. Čím je vyšší, tím je riziko vážnějšího zranění větší. Boby a jízdu na koni nevyjímaje.

Dalším faktorem je výška. Riziko zlomenin a podobných nepříjemností roste spolu s výškou, které sportovec dosahuje. Příklady: Skoky na lyžích a na snowboardu jsou rizikovější než bowling, skoky na trampolíně jsou rizikovější než nohejbal a skoky do vody nebo skoky o tyči jsou z hlediska výšky rizikovější než tanec. Příkladů může být mnohem více.

Pokud tedy hledám sport, kde je nebezpečí vážného úrazu velmi malé, měl bych se zřejmě vyhnout sportům, kde se dosahuje velké rychlosti a výšky, větší než je člověk schopen sám ze země vyskočit.

Dobře, co třeba kontaktní sporty? Zde je riziko zranění způsobeno úderem, nárazem, pádem po srážce s protihráčem apod. Za vysoce kontaktní sporty považuji bojové sporty, rugby, americký fotbal, hokej apod. Obvykle při těchto aktivitách jde spíše o modřiny a naraženiny, méně často pak dochází k otřesům mozku, ztrátě vědomí, poškození kloubů a páteře.

Pokud se bavíme o dlouhodobém vlivu na tělo, zajímá nás také jednostranná zátěž. Zde dominují raketové sporty (badminton, tenis, squash,..), ale také některé míčové sporty (házená..), dále hokej, floorball, hod oštěpem, hod diskem, vrh koulí, baseball, golf, lukostřelba a další. To vše jsou sporty, kde převažuje aktivita jedné končetiny nebo jedné části těla. Čím častěji se v danou aktivitu vykonáváme, tím více se jí tělo přizpůsobuje. Zjednodušeným příkladem může být hokej. Hokejista je většinu času ohnutý tak, aby měl hokejku blízko ledu a byl schopný rychle zpracovat přihrávku nebo puk odehrát. Ohnutí se po nějaké době (obvykle roky) podepisuje na páteři i na svalech. Určité svaly se postupně mají tendenci zkracovat či přetěžovat a tím vzniká nerovnováha svalového napětí (svalová dysbalance). Pokud jedinec tuto aktivitu nekompenzuje jiným cvičením či specifickým protahováním, může po letech zjistit, že sportem svému zdraví uškodil. 

Takovým přemýšlením jsme vyřadili již většinu sportů. Jako jeden z vhodnějších sportů mě napadá lezení (na vnitřní nebo venkovní stěně), kde je zátěž rozložená mezi ruce i nohy, trup je rovněž aktivní, využíváme jak sílu, tak i mobilitu a pružnost. Je zde však opět riziko pádu, tedy na 1. místě je potřeba mít vyřešenou bezpečnost. A i když máme úvazek a jsme správně jištění, neznamená to, že se nemůže nic stát.

Zatímco gymnastika je obvykle bez jednostranného přetěžování, je to sport pro tělo velice náročný a ne nadarmo tito sportovci končí kariéru dříve než většina ostatních.

Nyní zmíním sporty, které můžeme považovat za tělu přirozenější, relativně rovnoměrně zatěžující, bez velkého rizika zranění. Chůze, turistika, běh, cvičení s vlastní vahou, cvičení v posilovně (ne kulturistika), kalistenika, jóga, aerobic, pilates, atletika (běh různé vzdálenosti, skok do dálky, skok do výšky, překážkový běh), běžecké lyžování, biatlon, triatlon, plavání, synchronizované plavání, vodní polo, basketball, fotbal, curling, veslování, vodní slalom, kanoistika.

Nutno doplnit, že i v těchto jmenovaných sportech jsou vždy určitá rizika (basketbal - často zraněné kotníky a prsty, fotbal - kotníky, kolena..), ale riziko je zkrátka vždy a všude. Shovívavý bych byl i u stolního tenisu, kde sice převažuje aktivita jedné horní končetiny, ale pálka je relativně lehká a riziko zranění způsobené pádem je velmi nízké.

Když bychom byli hodně striktní a přísní, dlouhodobě není vhodná ani jednostranná zátěž ve smyslu: část těla je spíše statická a udržujeme ji v jedné poloze, druhá část těla se pohybuje a je silově i dynamicky dominantní. Takovým příkladem může být cyklistika (trup v jedné poloze, dolní končetiny v pohybu), nebo vodní slalom (zakulacený sed, dolní končetiny zavřené v malém prostoru, horní končetiny a trup v pohybu o velkém rozsahu a zatížení).

Tento článek nemá za účel odrazovat od sportu, ale nastínit moji krátkou úvahu. Berte to tedy s nadhledem a sportujte s rozumem. Dle mého názoru, v podstatě žádný sport na nejvyšší (vrcholové) úrovni se nedá považovat za zdravý. Záleží na míře, rovněž na kompenzaci jednostranné zátěže (pokud nějaká je) a na celkovém přístupu. Já preferuji více rekreačně vykonávaných sportů, které se vzájemně doplňují a kompenzují.

Nejdůležitější je, aby nás to co děláme, bavilo. Tak jako vše v životě a život sám.

Sportu zdar!

"Moment vítězství je příliš krátký na to, abychom žili pouze pro něj."

Citát Martiny Navrátilové