Skolióza

30.05.2020

Skolióza stručně. Co to je? Možné příčiny? Diagnostika? Léčba? 

Skolióza je vybočení páteře ve frontální rovině se současnou rotací a tvarovou deformací obratlů. Nejviditelnější bývá vybočení v hrudním úseku. V 85 % případů je páteř vybočena vpravo, pouze u 15 % vlevo. Rozlišujeme konvexní (vypouklou) a konkávní (vydutou) stranu. Skoliotické křivce se přizpůsobí i žebra, a to jak délkově, tvarem, tak i svým průběhem. Na konvexní straně proto vzniká tzv. gibbus. 

Změny se týkají také lopatek. Na straně, kam páteř vybočuje, obvykle vidíme lopatku posunutou kraniálním a laterálním směrem. Objevuje se také šikmé postavení pánve, které může evokovat rozdílnou délku končetin. Stupeň a rozsah vybočení páteře je velmi individuální. (Kolář, 2009; Dylevský, 2009; Rychlíková, 2016)

Rozdělení skolióz dle příčin vzniku:

• Nestrukturální

  • Posturální;
  • kompenzační;
  • hysterická;
  • při kořenovém dráždění;
  • reflexní.

• Strukturální

  • Idiopatická;
  • kongenitální;
  • neuromuskulární;
  • skolióza při neurofibromatóze;
  • skolióza při traumatu;
  • skolióza při nádorovém onemocnění;
  • skolióza při zánětu;
  • skolióza při metabolických onemocněních.

Někdy je rozlišováno ještě tzv. skoliotické držení, nazývané také funkční skoliózou. Vychýlení páteře je do 10 stupňů. Obratle zde nemusí být rotovány. Na rentgenovém snímku nejsou vidět patologické změny. Hlavní příčinou je funkční porucha pohybového systému, která může být dána např. špatnými pohybovými stereotypy. Objevuje se při sešikmení pánve a provází ho četné blokády hlavových kloubů. (Levitová, Hošková, 2015; Rychlíková, 2016)

Nejčastějším typem jsou skoliózy idiopatické, které se projevují především v období růstu. Patří mezi skoliózy strukturálního charakteru, jejichž příčina stále není dostatečně objasněna. Onemocnění může mít různý průběh, lokalizaci i následky (např. bolesti zad, dechové obtíže, sociální a psychologické problémy). Podle doby vzniku dále toto onemocnění rozdělujeme na Infantilní (do 3 let věku), juvenilní (3-10 let věku), adolescentní (nad 10 let věku).

Kongenitální skolióza vzniká poruchou vývoje páteře a je viditelná ihned po narození. Během růstu nemusí vždy progredovat. Neuromuskulární skolióza se objevuje u centrálních a periferních paréz, nebo při svalových myopatiích. Při neurofibromatóze je zakřivení zapříčiněno neurofibromem na páteři. Podezření mohou vyvolávat kožní skvrny. Existují další onemocnění, které mohou skoliózu druhotně způsobit. (Rychlíková, 2016; Kolář, 2009)

Diagnostika

Základem diagnostiky je vyšetření trupu ve stoji. Snažíme se určit, jestli se jedná o skoliózu posturální či nikoliv. U idiopatické skoliózy zůstává zakřivení a rotace i při předklonu, zatímco u posturálního typu při předklonu zakřivení vymizí. Jedná se o tzv. Adamsův test kulatého předklonu. Pro přesnější diagnostiku je vhodný rentgenový snímek, díky kterému lze zjistit velikost úhlu zakřivení. Jedná se o měření podle Cobba. Jako skolióza je považován stav s naměřenými minimálně 11 stupni.

Mezi hlavní rizikové faktory řadíme pohlaví, věk, lokalizaci a stav měkkých tkání. 
Skoliózy se objevují více u dívek. Platí, že prognóza je horší při diagnostice v mladším věku. 
(Kolář, 2009; Levitová, Hošková 2015)

Terapie

Pro terapii je důležité včasná diagnostika a brzké zahájení fyzioterapie pod odborným dohledem. Skoliózy do 20 stupňů jsou nejčastěji léčeny pouze rehabilitačně, mezi 20 a 40 stupni se přidává nošení korzetu a pacienti s naměřeným úhlem 40 a více stupňů jsou indikováni k operační léčbě. Rehabilitace je zaměřena na zlepšení křivky. Vhodné je cvičení v trakci, zapojení autochtonní muskulatury, brániční dýchání a doplnění mobilizačními technikami. Často jsou přítomny blokády hlavových kloubů. Mezi používané metody patří: Klappovo lezení, metoda Schrottové, Vojtova metoda a další. Důležitá jsou také režimová opatření s omezením dlouhodobé statické a jednostranné zátěže. (Levitová, Hošková 2015; Kolář, 2009)


Při skolióze vždy doporučuji důsledné zacvičení pod dohledem fyzioterapeuta. 

Share